Steelista

V České televizi proběhl snímek *Tanec v temnotách*, díky němuž jsem si uvědomil, kdo skutečně vládne filmovému řemeslu tak, jak to má být. Totiž Lars von Trier je skutečný filmový mág a jeho filmy posunují pojem „filmový zážitek“ do zcela jiné, vyšší roviny. Nedíváme se na rozestřený stůl, plný lákavých pochoutek, ale stáváme se vidličkou, která propichuje pokrm a přenáší jej do páchnoucích úst. A to je von Trierova zbraň – vtažení diváka do děje.

Von Trierův styl je pro jeho práci velmi charakteristický. Nesnaží se nás uchvacovat velkolepými kamerovými záběry, dechberoucími zvláštními efekty nebo náladovou hudbou. Syrová kamera, kterou jsou jeho díla nasnímána, zlikviduje bariéry mezi herci a divákem. Jsme součástí dění a máme k postavám tak blízko, že cítíme jejich strach, a tam, kde lze jen těžko odhadovat jejich myšlenky, dostáváme prostor k získání vlastního odhadu, k němuž nám von Trier dodává přesné indicie. Žádné hudební podbarvení není k vycítění atmosféry vůbec třeba. Scény jsou tak sugestivní a čitelné, že každý, kdo má aspoň trochu inteligence, je schopen udělat si jasnou představu o emocích jednotlivých postaviček, předvádějících před kamerou neskutečnou podívanou.

Co chvíli si říkám To není možné, jak je schopen někdo něčeho takového!

Pravda, na jeho pojetí filmařiny je třeba nejprve si zvyknout. Například dokonalý snímek Dogville se celý odehrává na ploše podobné divadelnímu jevišti, na kterém jsou domy a veškeré prostředí nakresleny křídou na zemi. Za pár minutek však von Trier přesvědčí, že realistické kulisy jen stojí v cestě vyprávěnému příběhu. Fantazie běží na plné obrátky, variace emocí bouří tělem a my, kteří tento božský koncert sledujeme, se bavíme tak, jak u filmů není nejmenším zvykem.

Lars von Trier je pro mě opravdová filmová ikona. Povyšuje toto umění na skutečnou rozkoš.