Steelista

Pražský Advík je jeden z (dnes již) mnoha českých festivalů japonské popkultury, která je zde z největší části zastoupena anime filmy a seriály, manga komixy a počítačovými hrami. Pro pestřejší nabídku programu se zde objevily i prezentace na téma japonská historie, bojové umění, současné Japonsko, tradiční stolní hry – zkrátka všeho, co máme na Japonsku rádi a na co jsme u akcí podobného typu zvyklí.

Cesta

Ačkoli program Advíku startoval už ve čtvrtek, z pracovních důvodů jsme s Cammy vyrazili až v pátek odpoledne. Tím pádem jsme na místo konání dorazili až kolem deváté hodiny večerní. Cestu jsme absolvovali ve vagonu první třídy mezinárodního vlaku, takže na nepohodlí si rozhodně nešlo stěžovat. Klimatizovaný prostor vozu se v parném odpoledni ukázal jako skvělá volba. Nepříjemná byla snad jen absence 230V zásuvek.

Když jsme s Cammy dojeli metrem do stanice Háje, shodli jsme se na tom, že nejrychleji nalezneme cestu do ZŠ Modrá tak, že budeme stalkovat dvě nevšedně vyhlížející lolity před námi. K naší smůle jsme však zjistili, že ta dvě kůzlátka v načechraných sukničkách šla domů, což bylo úplně opačným směrem než ten, kterým jsme měli jít. Nepříliš podrobná mapa nám byla také k ničemu, poněvadž jsme vůbec nevěděli, kde na ní se zrovna nacházíme, čemuž přispělo také to, že jsme nevěděli, kde byl náš výchozí bod. (Rozpoznat, ze kterého ze dvou východů z metra jsme vyšli, bylo velice obtížné.) Nezbývalo nám než se vrátit zpět a řídit se instinktem… a značením u východů z metra.

Pátek

Po zaplacení vstupného, vyzvednutí programu na pátek a sobotu (nedělní prý ještě nebyl), jsme vyrazili hledat OL třídu, kde jsme měli zamluvené spaní. K nemilosti naší jsme zjistili, že pro nafukovací postel, která nám měla zaručit pohodlné spaní, není kvůli přítomnému stádu spacáků dost místa. A ke všemu měli dorazit ještě další nocležníci, jejichž totožnost ani právo na flek nebyly známy. Zkusili jsme tedy štěstí ve vedlejší, veřejné třídě, kde po mírné reorganizaci spacích míst vznikl dostatek prostoru pro nás.

Zbytek pátku jsme věnovali prozkoumávání areálu školy, krátkým nakouknutím to šónen-ai sekce a nenucené rozpravě s Geontem a jeho družkou.

Sobota

Sobotu jsme odstartovali pátým filmem série Kara no kjókai, u kterého mě lehce zaráželo množství pravopisných chyb a překlepů v titulcích. Film samotný předvedl průměrný výkon. Následoval oběd v pizzerii, kde jsme se naložili chutným jídlem, pokojně tráveným při sledování úvodních dílů seriálu Cat’s Eye (překlad realizoval náš Mokkori fansub). Zde bylo nemilé, že se poslední díl zahryzl v polovině a dál nešel přehrát ani za nic. Vysvětleno nám to bylo tak, že byla nedopatřením stažena jenom část souboru určeného k promítání. Zbytek dne jsme bloumali po třídách a mluvili se svými internetovými přáteli.

Zmínit se musím o přednášce „Fan edit mangy“, která namísto poutavého nahlédnutí do procesu obrazové úpravy komixu přinesla pouze několik základních faktů a bližší informace byly označeny jako „know-how skupiny“, o kterém bychom se neměli nikdy dozvědět. FAIL.

„Kto/čo je otaku“ byla zkušeně předvedená prezentace vzniku výrazu otaku, definice takto jmenovaného jedince a pár vtipných pohledů do jeho života. Pro mě nic nového, ale přesto palec nahoru za dobré zpracování.

Zhlédli jsme část přednášky o fenoménu japonského meče, v níž jsme mohli zaslechnout mnoho nových a zajímavých informací z úst muže, který působil dojmem dlouholetého fanouška japonského mečířství, což podtrhoval jeho lehký oděv z dob samurajských.

Přednáška „Prázdniny v Japonsku“ byla skuteně výživnou dávkou zážitků z cestování po zemi. A přímo z první ruky, což udělalo své a všichni v místnosti se při prohlížení fotek a poslouchání historek skvěle bavili. Výtečné zakončení našeho dne. Rozhodli jsme se totiž pro velkou únavu zavrtat do postele o něco dříve.

Neděle

Sváteční den nabral vysoké obrátky hned ráno při promítání prvních dílů druhé série City Huntera. Jednoznačně špička celého programu. Sice nás Drobek před začátkém promítání uvítal špatnou zprávou, že postrádá druhý ze čtyř promítaných dílů, ale situaci zachránil Idaho, který měl s sebou notebook a chybející díl nakopíroval do promítačova PC.

Po obědě jsme se již sbalili a volnou hodinku strávili na přednášce o studiu Ghibli, která byla velice dobře zvládnutá a dozvěděl jsem se zase něco nového o tomto gigantu v animovaném průmyslu. Pohodová tečka za Advíkem. Rozloučili jsme se, s kým jsme mohli, a vydali se na Hlavní nádraží, kde na nás již čekal vlak domů. (A konečně zde byla ve voze první třídy zásuvka na 230 V.)

Závěr

Díky přátelů, které jsem potkal, několika slušným bodů programu, které jsem navštívil, a mé milé ženě, která se za celou dobu ode mě doslova nehnula na krok, řadím Advík 2009 mezi lepší cony, které jsem zažil. Prostředí ZŠ Modrá je opravdu hezké. Jen to sídlištní okolí nenabízelo moc bohaté možnosti denního a nočního poflakování. Nicméně bezprostřední blízkost stanice metra, páru restaurací a supermarketu s nedělním provozem nám dala pocit, že nám zde nic zásadního nechybí.