Pražský Advík je jeden z (dnes již) mnoha českých festivalů japonské popkultury, která je zde z největší části zastoupena anime filmy a seriály, manga komixy a počítačovými hrami. Pro pestřejší nabídku programu se zde objevily i prezentace na téma japonská historie, bojové umění, současné Japonsko, tradiční stolní hry – zkrátka všeho, co máme na Japonsku rádi a na co jsme u akcí podobného typu zvyklí.
Říkal jsem, že napíšu vlastní report z akce, ale všechno podstatné, co bych chtěl říct, vystihla moje mokkorinka, s níž jsem byl po celou dobu.
Přidám jen, že Animefest je největším českým festivalem japonského animovaného filmu u nás a jeho součástí jsou i sekce o japonském komixu, kultuře, a to vše doplněno bohatým doprovodným programem.
Animefestu jsem se letos zúčastnil potřetí a byl jsem zase o něco méně spokojen než předtím, poněvadž se mi nezamlouvá nakročený směr k co nejmasovější události orientované hlavně na mladé publikum ve věku 15 – 17 let. Na událostech tohoto druhu si však nejvíce cením setkání s přáteli, což se letos náležitě vydařilo, a tak ve mně Animefest zanechal příjemné pocity.
„Kamarád“:http://biggestasshole.czweb.org mi před nějakou dobou navrhl, jestli by bylo možné sehnat si na pomaturitní oslavy nějaké sake. Inu, vydal jsem se do hledání po internetové prodejně, která by mi mohla tento typický japonský nápoj prodat. Volba padla na „Japan e-shop“:http://www.japan-eshop.com/, z jehož sortimentu mě zaujala rýžová vína „Ozeki“:http://www.japan-eshop.com/index.php?show=detail&prn=1116 a „Hakušika“:http://www.japan-eshop.com/index.php?show=detail&prn=33847. Objednávku jsem ještě doplnil o „hrášek obalovaný ve wasabi“:http://www.japan-eshop.com/index.php?show=detail&prn=33689 a dvě plechovky japonského piva „Sapporo“:http://www.japan-eshop.com/index.php?show=detail&prn=33246. Samozřejmě jsme si za účelem zachování vznešenosti této ceremonie přiobjednali dva originální kalíšky na sake.
Po několika důkladných „měřeních“ jsme došli k následujícímu laickému závěru: Ozeki je velice jemné a méně aromatické, naproti tomu Hakušika je trochu ostřejší a podivně zavání. Tento pach je možná pro sake typický, ale nám připadal spíše nepříjemný. Příští objednávka tedy jistě bude obsahovat Ozeki, ale Hakušiku vystřídá nějaký jiný, dosud nezkoumaný model.
Tak jako každý rok i letos se spolu s prvním hicem v ulicích objevily „vyšperkované“ roštěnky připravené k lovu i odlovu. Člověk neví, do čeho dříve zabořit zrak, a tak se ze samého předávkování kulaťoučkými záhyby hrdě exponovaných vnadů (na které nás prý nikdo nenutí zírat) pokoušíme pozorovat hemžící se chroští z ještě povrchnějšího pohledu, než je ten standardně povrchní.
Vzápětí nás však přepadá hnus. Ano, ze sféry nebeské se přesouváme do žumpy. Uvědomuje si vůbec někdo, jak se ty mladé ženské dnes oblékají? Uplé džíny, hovadsky velké pásky, holá břicha a ledviny (starší ženy to komentují pochybami o schopnostech těchto dívek porodit někdy v budoucnu zdravé dítě), uplá růžová trika s nechutně hlubokým výstřihem, obličej zmalovaný jako luxusní děvka a účes hrající všemi možnými barvami. Jeden extrém přes druhý, z čehož vzniká šíleně nevkusná podívaná pro všechny okolo.
Takto oblečená dívka (jak říkám v *barbie stylu*) je odporná nejen z hlediska prezentace vlastní osoby, ale i z hlediska prezentace mužů, kteří se s ní stýkají v blízkých vztazích. Nemám na mysli přátele, nýbrž životní partnery. Takto oblečené dívky si přece mladý, ambiciózní, sebevědomý muž nemůže vážit, protože zjev přítelkyně vypovídá o jejím nevkusu, který zdůrazňuje s pitomostí sobě vlastní.
Opravdová žena vypadá jinak. Obléká se sice méně výrazně, zato její oblečení utváří celek, šifru, jejímž rozkodováním muž odhadne její povahu, styl, náladu. Oblečení správné ženy není plochý billboard plný vykřičníků, výprodejů a akčních slev. Naopak má svoji skrytou pointu, kterou musíme znaleckým pohledem odborníka na ženskou krásu objevit a přijmout její vyznění. Na jedné straně na nás vykřikují: „Vem si nás, už nejsme panny a chceme se s někým muchlovat.“ a na straně druhé říkají: „Pojď si hrát, ale s rozumem. Známe svoji cenu, a ta není nízká.“
Je to tak, nesnáším tento *barbie styl*. Je to trapné, a pokud si holky myslí, že jsou takto maximálně atraktivní, hluboce se mýlí. Pro nás muže nejsou ženy jen předmětem ochmatávání a „ubližování“. Jsou i předmětem naší prezentace a rozhodně netoužíme, aby si nás ostatní spojovali se stupidní barbínou.
Barbíny postrádají přirozenost, šarm, vnitřní kouzlo. Omezují se jen na okamžitý smyslový zážitek a popírají svoji ženskost. Vydávají se za roztomilé, lehce dostupné zboží na jedno použití a s minimem nabízených možností. Již nemají své neopakovatelné kouzlo, ale stávají se produktem prodejen značkového oblečení posledních trendů a jejich vlastní invence je nulová. Neodváží se vyjít na trh s vlastní kůží, vlastním stylem. Choulí se do uniformy obyčejna.
Letos naše třída maturuje, a tak jsme měli poslední možnost nechat se společně vyfotit profesionálním fotografem před budovou školy a ve společnosti třídní učitelky.
Když kliknete na obrázek, ukáže se celá fotografie ve větší velikosti.
**UPDATE:** Jen aby bylo jasno, stojím v prostřední řadě jako druhý zprava (s tou roztomilou manga školačkou na triku).
Maturita nanečisto je jeden z posledních výkřiků módy? tedy Ministerstva školství a má sloužit jako část přípravy na státní maturity. Což o to, výsledek se nepromítá do prospěchu, zabije se tím nezanedbatelná část vyučování, a tak jsme se do toho s chutí pustili všichni maturanti z republiky.
Výsledky měly být dostupné až za několik měsíců, proto mě velice překvapilo, když nám je třídní učitelka předala tento týden. Mé výsledky jsou takové:
|—————————–
| Zkouška | Skóre | Úspěšnost | V oboru | Celkem | Std. skóre
|—————————–
| *Čj* | 33 | 78,6% | 2.8 | 5,5 | 45
| *Aj* | 30 | 83,3% | 6,6 | 16 | 39
Popisky k číslům si vypůjčím z opačné strany výsledkové listiny:
> **Skóre:** Dosažený počet bodů v daném testu, tedy součet všech bodů, které žák získal za řešení jednotlivých úloh.
> **Úspěšnost:** Relativně vyjádřené skóre žáka vzhledem k maximálnímu počtu bodů. Počítá se jako podíl získaných bodů žáka a maximálního počtu bodů, které lze v testu získat.
> **Percentilové umístění (v oboru, celkem):** Percentilové umístění poskytuje přehledným způsobem porovnání žáka s ostatními. Uvadí se podíl (v procentech) žáků v daném souboru, kteří dosáhli lepšího výsledku.
> **Standardní skóre:** Standardní skóre žáka je skóre žáka převedené na jednotnou univerzální stupnici s jednotnou interpretací výsledku ve vztahu k ostatním žákům v populaci. Standardní skóre je vytvořeno tak, aby průměr standardního skóre v populaci byl 30 a směrodatná odchylka 10. Minimum standardního skóre je 0 a maximum 60.
S výsledkem jsem velmi spokojen, protože jsem ani trochu nečekal tak dobré umístění. Ale teď, když se na to tak dívám? Je škoda, že se tyto výsledky nezapočítávají do aktuální klasifikace :-)
Je tu další ročník Miss České republiky a nám se naskýtá příležitost prohlédnout si dívky, které se prý někomu líbí. Podíval jsem se na několik fotografií finalistek s nadějí, že snad letos se mezi nimi najde aspoň trochu pěkná slečna.
Na první, zběžný pohled mě upoutala Kateřina Sokolová (č. 6). Při bližším ohledání mě to ale přešlo. U ostatních stačilo pár letmých pohledů na prezentační fotografie a bylo jasné, že se mi nelíbí.
Ale. Ale! U dívky č. 10, Veroniky Šindlerové jsem došel k závěru, že je ze všech nejen nejpřijatelnější, ale i krásná sama o sobě. Veronika Šindlerová je tedy mojí favoritkou a budu jí držet palce.
Když kliknete na fotku, zobrazí se ve větším.
Vadí vám způsob, jakým se v České republice prosazuje demokracie? Máte pocit, že o chodu a budoucnosti země nerozhoduje lid, ale výše postavená vrstva hodnostářů?
Pokud na tyto otázky odpovídáte kladně a sami byste našli ještě více kazů na řízení našeho státu, pak vám jistě z duše promluví prohlášení Jsme občané!, které jasnými slovy pojmenovává veškeré nedostatky ke státnímu řízení, které demokracii jen vzdáleně připomíná.
Dlouho jsem na mysli držel myšlenku popsat zde některé blbce z mého okolí, leč dosud jsem byl vždy schopen své rozhořčení v sobě ututlat. Avšak dnes se jeden z jazýčků vah příliš vzdálil od toho druhého a miska stupidity s břinkavým rachotem práskla o stůl plný poctivých studentských prací, které tak byly poznačeny nesmazatelným kantorským hovnem.
Mluvím o učiteli, majícím na svědomí výuku předmětu občanské nauky v naší třídě. Málokterá krysa z řad učitelského sboru může srovnávat svoji zákeřnost s tou, jíž disponuje zmiňovaný učitel. Tedy, on to ani tak není učitel – je to spíš panák, tedy člověk, kterému by nikdy nemělo býti dovoleno vystupovat na veřejnosti, natož nějakým způsobem působit na mládež. Ale jednou se to stalo, hospodář řádně nezaklapl vrátka a vyběhnuvší prase se dalo na učitelskou dráhu. Jistě se ptáte, jak je možné, aby si někdo vysloužil takovou nálepku. Však vzápětí přijdou příklady z praxe.
Jak byste nazvali učitele, který dvě identické písemky ohodnotí rozdílnými známkami? Přitom jediným vodítkem jak se dobrat vysvětlení je fakt, že hůře hodnocený žák si v minulosti několikrát dovolil oponovat vyučujícímu svým názorem. Nebo proč myslíte, že zcela správné a bezchybné odpovědi v písemné práci jsou označeny za neúplné? Protože onen nešťastník se neostýchá čelit učitelovým urážkám a povýšeným poznámkám. Nic víc v tom nehledejte. Tento učitel známkuje „podle ksichtu“. Je mu šuma fuk, zda máte, či nemáte pravdu. On má své neomylné tvrzení, které nesmí být v žádném případě zpochybněno. V opačném případě si koledujete o nepěkný zápis do známkového archu v třídní knize.
Ale to není vše. Nejen že je pan učitel neuvěřitelný debil, co se týká klasifikace, on je dokonce neschopný dostavit se do vyučování. Je tedy vyloučeno probrat alespoň část potřebné středoškolské látky, protože pan dokonalý na to jednoduše sere. Však jim stačí dát pár témat a napsat z nich dvě písemky. To je totiž nejlepší způsob, jak ohodnotit studijní výkony žáků v právě probíhajícím pololetí!
Jak je již zřejmé, tento kabinetový hovnivál není neoblíbený jen u mě. Pravděpodobně byste na škole nenašli nikoho, kdo by jej nepovažoval za slizkého hajzla. (Možná jej tak nevidí ostatní učitelští slizcí hajzlové – ale to je zcela jiný příběh.) Je obtížné proti němu vystoupit z řady sklopených hlav, protože tento člověk dokáže být i velmi nepříjemný, a tak není radno zahrávat si s ohněm; obzvláště teď před maturitami.
Chtěl jsem podat svědectví o tomto druhu lidí, kterých jsou v českých školách nepochybně destítky a stovky. Mějte se před nimi na pozoru, nenechte se jimi zbytečně vytáčet a pokud je to jen trochu možné, ohlašte se a bojujte za svou čest, protože tito retardi se zálibou v onanii svého ega si nezaslouží nic jiného než pořádný kopanec do prdele.
Při procházení diskusních fór, chatů a dalších forem internetových komunikačních nástrojů se velmi často setkáváme s lidmi, kteří se ostře staví proti zásadám práce s českým jazykem. Tito lidé jsou evidentně české národnosti, navštěvovali české školy, a tudíž nemají problém náš rodný jazyk používat. Avšak jakmile zasednou k počítačové klávenici, odhodí veškeré své znalosti a začnou kurvit jazyk český.
Bohužel tak nečiní z recese, ale myslí to smrtelně vážně, a ke všemu se hají slovy, že je to jejich styl. Nejde však o styl, ale duševní nedostatek. Nedostatek sebeúcty, inteligence. Žijí v přesvědčení, že svým zaostalým písemným projevem vyjádří nezávislost na daných pravidlech a schopnost osvobodit se od nich, kdykoli pro to pocítí potřebu. Snaží se negovat chování dospělých (nebo obecně těch vyspělejších), protože se cítí být zahnáni do kouta jejich jasnou duševní převahou. Svým chováním však připomínají štěně, které se před křikem pána pomočí strachy.
Tento nešvar se rozmáhá především mezi mladými lidmi do 20 let. V pozdějších letech se výskyt jazykové demence postupně vytrácí, což je způsobeno přirozeným růstem ctižádosti. Tedy si prostě uvědomují, že ze sebe nemohou nadále dělat pitomce.
Na serveru líbímseti.cz jsem o silvestrovské noci založil diskusi na toto téma, a čekal, jak budou především takto postižení lidé reagovat. Chovali přesně dle mého očekávání – byli vulgární, oprsklí, vynášeli chabé argumenty a snažili se zpochybnit moji pravdu. Přestože se objevili tací, kteří se mnou souhlasili a rovněž jako já toto odsoudili, většina z komentářů byla otevřenými projevy jakési mentální zaostalosti.
Dle všech zjištěných informací a způsobu myšlení těchto lidí, není možné je přesvědčit, jak moc se mýlí (pokud jsou vůbec schopni pochopit, že se jim vytýká chyba) a pokoušet se o jejich nápravu. Je to marný boj proti tupé mase přemrštěně sebevědomých človíčků neochotných zamyslet se nad sebou samými.
Na závěr přepisuji úvodní příspěvek z výše zmíněné diskuse:
Ani minutu jsem nevydržel procházet zdejší fóra a blogy, protože není v lidských silách je číst. Drtivá většina přispěvovatelů má pocit, že čeština je děvka, se kterou může každý vyjebávat dle libosti v jakékoli míře. Nechci plísnit za občasné chyby v gramatice, ale za cílené přetváření podoby našeho jazyka do neuvěřitelně trapných tvarů:
1. Zdvojování i vícenásobení hlásek za účelem prodloužení jejich znění. Jako příklad uvedu jeden blogový zápis:
„Jee dekuju zlaticka mojeee..moc dekujuuu.. uz jsme zase zpatky uff ale bylo to fakt hnusnyy….juu tak lidicky dem paritttt do Domovaaaa uz se na vas vsechny moociny tesim.“
Už od pohledu nasvědčuje o infantilitě či mentální debilitě. O obsahu zprávy pomlčet.
2. Nahrazování českých znaků cizojazyčnými přepisy. Například poshkádlit, oshkubat (lepší příklady mě momentálně nenapadají). Dalším odporným jevem je nahrazování jednoduchého V dvojitým. Připouštím, že to graficky vypadá zajímavě, ale tohle nemá s češtinou nic společného a ve čtenářově vědomí vyvstává ta představa, že pisatel není schopný zaujmout něčím jiným.
3. Vynechávání diakritiky. Jistě jsou případy, kdy člověk nemá z technických důvodů možnost psát s diakritikou, ale nezdá se mi, že by přibližná polovina uživatelů internetu nemohla psát s nabodeníčky. Někdo bude namítat, že se tak rychleji píše, ale nepřímo s tím klesá rychlost čtení takového textu. Je to bezohledné.
Na konec si chci postestknout nad upadající úrovní psaného projevu u nemalé části uživatelů tohoto serveru, a tak na všechny postižené apeluji: Lidi, což nemáte rozum?